Toto ponuré, černobíle natočené podobenství, inspirované Čechovovou povídkou Pavilón č.6, nesměl režisér Ivan Balaďa dokončit – teprve po pádu komunismu, s více než dvacetiletým odstupem, se film dostal na plátna kin, bohužel se zanedbatelným ohlasem. Z množství figur a figurek, které neustále zabydlují plátno, se vylupuje hlavní postava dramatu, šéflékař zchátralého špitálu v blíže neurčené gubernii. Starý muž si uvědomuje svou životní prohru a jeho organismus na to reaguje. Tam, kde je jen surovost, špína, zloba, neschopnost a pokrytectví, nemůže inteligentní jedinec vzdorovat věčně. Jeho osobnost se v rozpadlém prostředí nutně musí rozpadnout také…