Režisér Karel Steklý se v 70. letech zařadil mezi ty umělce, kteří urputně, byť málo přesvědčivě hájili normalizační režim. V tomto na vesnici zasazeném snímku, který se odehrává ve dvou časových rovinách, ukazuje, jak čestní komunisté, jejichž přesvědčení bylo upřímné, to vždy měli těžké. V éře stalinismu je ohrožovaly přehmaty, v krizovém období o patnáct let později se stali terčem pravicových sil. A režisér zdůrazňuje, že není náhodné, že právě ti největší dogmatici z 50. let se později stali stejně zákeřnými obroditeli. Na začátku a na konci filmu zazní báseň Miroslava Floriana “Kdybych byl jen trávou”.