Podle stejnojmenné Turgeněvovy novely natočil Václav Krška vzpomínání stárnoucího ruského šlechtice Sanina, jenž si vybavuje nenaplněnou lásku, již v mládí zažil. Výrazné je nostalgické ladění, které provází příliš pozdní prozření. Hrdina se totiž při zahraničních cestách zamiloval do prosté dívky, avšak opustil ji kvůli krákodobému milostnému vzplanutí k sobecké krásce z vyšší společnosti. Režisér věrohodně vyřešil i potíže s odpovídajícím časoprostorovým zakotvením.